V rámci projektu Jeden svět (festivalu dokumentárních filmů) jsme pro 2. ročníky stavebního a dopravního oboru na 20. 3. vybrali dokumentární film Radio Kobání a následnou besedu o předložené problematice.

     Mladá dívka Dilovan založila v sutinách svého rodného syrského města Kobání radiovou stanici. Dozvídáme se, že tu v září 2014 došlo k útoku členů Islámského státu na místní obyvatelstvo. To si své území ubránilo, ovšem se ztrátami na životech. Film nezamlčuje nepříjemné záběry odklízení mrtvých těl, často bez hlav. Utečenci se vrací zpět z nedalekého Turecka, kde našli útočiště. Téměř bez emocí. Bez radosti, bez slz. Radio se stalo zdrojem informací, ale sdílí s postiženými i jejich neštěstí. Je také svědkem, jak se do města vrací život, jak se otvírají krámky, jak si děti hrají a na tvářích místních přibývá úsměvů. Souběžně má divák možnost sledovat boj kurdských vojáků, obhajobu zajatce, avšak i civilní život 22leté dívky, která prožívá své stesky, přátelství, lásku. Snímek končí šťastně její svatbou. Celý „příběh“ vyprávěla svému budoucímu dítěti…

     Na besedu byl přizván odborník z organizace Člověk v tísni, který přímo na místě nějaký čas pobýval. Doplnil nám informace. Vysvětlil, jak se dívat na problematiku migrantů, lidí, kteří utíkají před válkou a nemají kam, kteří jsou závislí na pomoci druhých. Charitativní organizace pomůže nejlépe tak, že místní obyvatelstvo vzdělává a zaměstnává, naučí je, jak svou zemi obnovovat, jak být prospěšní jeden druhému. Studenti velmi pozorně sledovali film, porovnávali ho se zpravodajstvím našich médií, zvídavě se ptali odborníka.

Irena Horová