Dne 14. 11. 2013 třidy L3 a L2 pod přísným dozorem paní profesorky Morongové podnikly v rámci chemie exkurzi do hlavního města České republiky na slavnou Akademii věd, kde se konal významný týden pro budoucí chemiky a fyziky.

Bohužel jsme neměli tu čest zúčastnit se některé z přednášek, které byly součástí Týdne vědy, jelikož včasný zápis na podobnou přednášku bylo třeba provést minimálně minulý školní rok. Avšak i bez ní jsme měli dosti nabitý program. Po vstupu do ústavu nás v hale zavalila první z mnoha vln vědomostí. Tato část nebyla přesně něčím motivovaná, a tak zde bylo vystaveno hned několik zákoutí vědy. Jako první jsme spatřili propracovaný model tepelné elektrárny, jenž do nejmenších detailů odpovídal skutečnosti. Naneštěstí byl rozbitý, a tak jsme se nemohli podívat na miniaturu elektrárny v chodu, ale i pouhý pohled na takto impozantní práci byl z pohledu studenta povznášející. Druhou zajímavostí byla slavná Wilsonova mlžná komora. Tento fyzikální přístroj nám umožnil sledovat elektricky nabité částice, jak zanechávají stopu své dráhy v mlze této komory. Dalším modelem byl průřez zmenšeného kontejneru Castor, který slouží jako uložiště použitého jaderného paliva. Takové využití úvodní haly byl skvělý nápad a nezlobili bychom se, kdybychom této části věnovali více času, avšak otevření první z expozic s názvem „Po stopách zločinu“ nás zaujalo, a tak jsme byli nuceni utéct od zbytku modelů ve vstupní místnosti. V této části budovy bylo hned několik divizí pokusů a nejrůznějších ukázek zasahujících nejen do chemie, ale hlavně do kriminologie. Místnost byla štědře zdobena, jenže se o to nepostaraly ozdoby, ale indicie zločinu. Část místnosti zabíralo místo činu. Byla zde mrtvá figurína, která představovala sportovního trenéra a byla prvním vodítkem k odhalení vraha. Nebudu vás napínat a prozradím, že vrahem byla přítelkyně, jež nalezla nevěrného trenéra s cizí a nám neznámou ženou. Poté, co jsme vraha odhalili, jsme se zúčastnili pokusu oddělení DNA z banánu a odebrání otisku prstů, ve kterém náš spolužák Štěpán dobrovolně propůjčil své prsty odborníkům. Dále jsme si pod mikroskopem prohlíželi vlákna vlny, která mohou sloužit jako důkazní materiál. Místnost jsme opustili, když jsme se nabažili vražedně husté atmosféry, a přesunuli jsme se o patro výše. V tomto poschodí bylo mnoho pokusů, které si zasloužily naši pozornost. Nejvíce nás však zaujala plazmová koule, simulace směrování energie termojaderné fúze, a kolo. Plazmová koule je jistě každému známá, ale možnost pohrávat si s kolísáním energie ve fúzním reaktoru je o dost působivější, obzvlášť když jsme globální katastrofu zapříčinili jenom čtyřikrát. No a kolo? Bylo to téměř obyčejné kolo připevněné k zemi tak, aby se na něm dalo jezdit. Bylo však vylepšeno o dynamo. Díky němu bylo schopné sledovat hodnotu výkonu, jenž byl vyvíjen jezdcem tohoto vědeckého kola. Je mi ctí prohlásit, že náš spolužák Jakub Záveský překonal rekord.

Na závěr jsme si nechali chemicky vyrobit zmrzlinu s malým chemickým představením, díky kterému jsme na samotnou zmrzlinu úplně zapomněli a vydali se domů bez ní. 

(Jakub Antoň, L3)