Ve dnech 21. - 23. 9. 2016 se v malé osadě Lhotsko v Českém středohoří uskutečnil adaptační kurz tříd E1 a S1. Alespoň na chvíli se dalo sbohem wi-fi, zamávalo nudě a vyšlo vstříc zajímavým zážitkům i nečekaným nápadům. 

Při společném nástupu se určila pravidla a program pobytu a třídy se rozdělily do čtyř družstev - na Červené, Zelené (aneb Hipíky), Modré a Hnědé (alias Hu). Tyto skupiny pak po celou dobu kurzu soutěžily o titul Lhotský borec (sport. disciplíny) a Lhotský učenec (znalosti ze zeměpisu, techniky, přírodopisu…). Aby se všichni co nejdříve poznali, začalo se „seznamkou“ a pokračovalo dalšími hrami. Po obědě byl vyhlášen kratší výlet na tajemné místo Levín, po cestě už družstva soutěžila v „kurýrských závodech“, v házení šiškou na cíl… Nezapomnělo se ani na hru „Bomba“, kdy při nečekaném počítání hráči skákali do křovin, schovávali se za stromy či leželi v trávě (nebo později hledali úkryt v obchodě), aby je počítající nespatřil. Po návratu následoval krátký odpočinek a poklidná hra „Molekuly“… V další soutěži pak bylo nutné pomocí tří desek překonat „bažinu“, nejrychleji to dokázali Zelení. K večeru se vyhlásilo osobní volno, unavení odpočívali, neúnavní hráli volejbal, sportovce z S1 lákaly velké kotouče sena na protější louce. Večer byl věnován opět hrám a 1. časti Lhotského učence (vedení se ujali Modří).

Druhý den čekalo všechny účastníky dobytí kóty 726 (Sedlo), třídy se však rozdělily (E1 vyrazila po zelené a S1 po modré) a dostaly úkol nejen dobýt vrchol, ale také druhé skupině ukrýt poklad. Zatímco chrti S1 neúnavně běželi kupředu, pohodáři E1 se v klídku plazili do prudkého stoupání (padaly výroky typu „shodit tak 45 let, já raději 20 kg, prosím lanovku…“). Obloha vymetená, slunce stále v úsměvu, báječná nálada - co si víc přát. Po pozdním obědu a odpočinku pokračovaly obě velké soutěže, Mgr. Pech by určitě zíral, kolik stylů běhu bylo předvedeno ve štafetě kolem rybníčku či kolik technik vymysleli účastníci při skákání z místa či přes švihadlo. Před večeří ještě proběhl Lhotský učenec, soutěžící např. přemýšleli, kolik párů bot by potřeboval pavouk… Večer pak byl v režii pyrotechniků (převážně z S1), kteří podle vzoru slovenského zbojníka Jánošíka založili tak obrovskou vatru, že až v Úštěku měli požárníci neklidné spaní.

Na závěr AK se vyhlásily výsledky soutěží - titul Lhotský borec získalo družstvo Hnědých, titul Lhotský učenec družstvo Modrých. Vítězové převzali diplomy a všichni účastníci získali potvrzení o absolvování adaptačního kurzu. Zbývalo už jen uklidit, připravit se na odjezd a pamatovat na výrok Mgr. Sklenářové: „Kdo nepřijde v pondělí do školy, je důkazem toho, že mu takové kurzy nesvědčí, a proto se stále musí učit ve škole …“ 

(Sč)